V roce 1987 jsem promoval na zemědělské univerzitě v Praze Suchdole a nastoupil povinnou zemědělskou praxi.
Toužil jsem ale poznat daleké kraje a tak jsem se vetřel do přízně zahraničního obchodu a dojížděl z Kladna do Prahy v saku a kravatě a doufal,
že se podívám taky někdy jinam, než do Moskvy, kam mě podnik neustále expedoval.
(na druhou stranu, ruština se mi dneska v tomto kraji náramě hodí)
Přišel rok 1989. Otevřely se nové možnosti.
Plný nadšení, mokrý od vodních děl, brnící prsty od cinkání klíčů, jsem se radostně vracel z Václavského náměstí.
Po vystřízlivění z euforie a shodou mnoha divných náhod jsem se přesunul z Prahy na západní hranici do míst, kam jsme jako rodina dosud jezdili „na chalupu“, a zažal žít v souladu s přírodou.
Táta tehdy koupil vyřazený buldozer, sud piva, přivedl tři dřevorubce, aby vykáceli nálety stromů v rybníce a okolí (a vypili sud) a všichni jsme pracovali s cílem co nejdřív obnovit protrženou hráz, opravit stavidla, přepady, přivést vodu do mlýnského náhonu a opravit turbínu a nasadit ryby a spousty dalších činností z kterých jsme občas něco slevili.